The Day

17. února 2014 v 22:00 | Prince. |  oneshots

The Day

Ahojte :) Takže, tady máte takovou první jednodílovku :)) Je to strašně narychlo psané, takže je možné, že se tam vyskytují chyby a nemá to úroveň. I přes to doufám, že se Vám to bude líbit :))
Prosím zanechte mi komentář :) Díky


"Phillipe, kde jsou ty růže?" volala na mě moje nejlepší kamarádka. Ukázal jsem směrem k velké váze plné růží. Když jsem se na ně podíval. Došlo mi to. Byl tu ten den. Velký den, na který jsem čekal celý život. Já se žením. Nebo snad vdávám? Nevím. Ale jedno mi bylo jasné. Mé rozhodnutí bylo správné. Když mě Alex požádal o ruku, neváhal jsem a řekl jsem mu 'ano.' Teď tu stojím a nechávám si od své švadleny dodělávat poslední detaily na mém sněhově bílém obleku.
"Rose? Je to dobrý?" zeptal jsem se slečny, která právě vytahovala růže z vázy.
"Perfektní. Už můžeme začít," vyřkla něco, co ve mně nastartovala motor nervozity a rozklepali se mi kolena.
"Já se dneska žením," zablekotal jsem a zavrávoral jsem. Rose ke mně ihned přiskočila a jejím tělem mě podepřela. Nemohla mě chytit rukama, protože v nich svírala asi třicet bílých růží. Udělalo se mi nevolno. Odbelhal jsem k první židli a posadil jsem se.
"Phillipe, buď v klidu, není to nic zlého. Přijdeš tam, řekneš ano, políbíš Alexe a je to. Nehledej v tom žádnou vědu," uklidňovala mě Rose.
"Jenže, co když to pokazím, co když se něco stane?" vypouštěl jsem z úst nemožné otázky. Ano, skutečně jsem se bál, že se něco pokazí, ale že bych z toho byl až tak mimo? Chovám se jako nějaká hysterka. Proboha Phillipe vzpamatuj se!
"Nemáš co pokazit. Je to jednoduchý. Levá, pravá, levá, pravá, stop, ano, muck a je to. Nic složitého," vtipkovala Rose.
"Ty jsi koze," rozesmál jsem se.
"No pardon?" urazila se na oko a zvedla mě ze židle. Přešli jsme po místnosti a dívali se do zrcadla.
"Vidíš to? Vidíš to co je v tom zrcadle?" zeptala se mě řečnicky.
"My dva," odpověděl jsem ji, ikdyž to očividně nechtěla.
"To taky, ale hlavně dospělého, krásného a teď už jednou provždy zadaného chlapa, který se tu bojí jak malá holka. Vzmuž se krucinál a projdi těmi dveřmi a ukaž všem, že máš koule!" vyhrkla na mě.
"C-co to?" zamrkal jsem na ni rychlostí zvuku. Rose takhle nikdy nemluvila a to už jsem ji viděl, když v sobě měla tři lahve bílého vína, na oslavě narozenin její sestry.
"Prostě se otoč a jdi!" křikla na mně. Když jsem se podíval směrem ke dveřím, opět se mi rozklepali kolena a já nebyl schopný udělat ani krok.
"Já to nedokážu," utrousil jsem a opět se posadil na židli.
"Jak chceš, nedáváš mi jinou možnost," řekla Rose a prošla přes místnost ke stolku, na kterém ležela její kabelka.
"Co chceš dělat?" zeptal jsem se zmateně a pozoroval jak z kabelky vytahuje její telefon. Vytočila číslo a přiložila si jej k uchu.
"Alexi? Prosím tě, přijď sem, máme tu menší problém," řekla a položila telefon na stůl.
"Proč jsi ho volala?" stoupnul jsem ze židle a rozhodil jsem ruce.
"Aby vyřídil to, co mně se nepovedlo," řekla mi a rozešla se směrem ke dveřím.
"Kam to jdeš?" nechápavě jsem na ni koukal.
"Popohnat tuhle svatbu," řekla a prošla dveřmi směrem k oltáři. Co jen řeknu Alexovi? Proč ho volala? Co když mi řekne, že s ustrašenou holkou nechce nic mít?
"Phillipe?" ozvalo se najednou za mnou. Ten hlas bych poznal vždy a všude. Otočil jsem se a stál za mnou. Alex. V celé své kráse. Černý oblek mu padnul a já se najednou cítil jako na první schůzce, která proběhla na večírku firmy, ve které oba pracovali.
~~~
"Ahoj, já jsem Alex," představil se mi nějaký mladý muž.
"Phillipe, těší mě," představil jsem se mu taky a podal mu ruku. Měl pevný stisk. Podíval jsem se mu do krásných modrých očí a on se usmál. Úsměv jsem mu opětoval a on uvolnil stisk.
"Dáš si pivo?" zeptal se mě a hlavou pokynul směrem k baru.
"Já pivo nepiju," řekl jsem mu a tak nějak podivně se ušklíbnul.
"No, popravdě, já taky ne," zasmál se.
"Ale drink si jdu vzít," usmál jsem se. Drink? Kdo v pánské společnosti říká drink? Leda gay jako já.
"Jo, to s tebou souhlasím," rozešel se směrem k baru a já ho následoval.
"Dvakrát Cosmopolitan," řekl barmanovi a otočil se na mě.
"Jak víš, co je mé oblíbené pití?" zeptal jsem se užasle.
"To většiny chlapů jako ty," odpověděl mi a já to trochu nepobíral. Jako já? Co tím myslí?
"Jako já? Co tím myslíš?"
"No, to je fuk. Neřeš to," zakecal to. Barman mezitím přinesl dva drinky a my si je vzali, abychom si přiťukli.
"Tak na další úspěšnou sezónu Gender & spol.," nahodil jsem přípitek.
"Na nová setkání," mrkl na mě a usmál se takovým šibalským úsměvem. Poté už jsme si jen povídali a tancovali. Nevím jak si mohl být tak jistý, že jsem gay, ale já to u něj zjistil až tak v půlce večera, když mě vyzval na ploužák.
~~~
"Alexi? Proč tě Rose volala?" nejistě jsem na něj pohlédl.
"Já nevím, říkala, že máte nějaký problém. Tak jsem přišel. Co se děje?" přistoupil ke mně a chytil mě za ruku.
"Bojím se," řekl jsem mu a klesl jsem hlavou.
"Čeho prosím tě?" usmál se a poklekl si, aby viděl do mých očí.
"Že něco pokazím. Že už to nebude jako dřív. Že se začneme hádat a podobně," bylo mi do breku.
"Ale prosím tě, proč bychom se začali hádat? Co bys mohl pokazit? A máš pravdu, nebude to jako dřív. Ode dneška už budou všichni vidět, že se opravdu milujeme a chceme být spolu navždy," usmál se na mě a chytil mě za bradu. Zvedl jsem hlavu a oba jsme se upřeně dívali do očí.
"Opravdu?" zeptal jsem se ho rozpačitě.
"Opravdu," řekl a políbil mě. Tím polibkem jakoby ze mě smyl veškerou nervozitu, veškerý strach. Už jsem se ničeho nebál, snad jen, že přijdeme pozdě. Tuhle chvíli jsem nikdy nechtěl ukončit, ale musel jsem. Odlepil jsem své rty od těch jeho.
"Alexi, už musíme jít. Rose začala obřad," naléhal jsem.
"Tak pojď," usmál se. Postavil se a nastavil ruku, abych ho mohl chytit a už nikdy nepustit. Bylo to tady. Stáli jsme přede dveřmi, do nové části života. Do části života, ve které jsme my dva a ne jen já a on. Do části života, ve které strávíme náš zbývající čas na tomto světě spolu. Do části života, ve které už budeme navždy šťastní. Dveře se otevřeli a my vyšli z místnosti na zahrádku, která byla vyzdobena v černo-bílém stylu. Organza byla zavěšena nad našimi hlavami a všichni hosté drželi bílou růži, které jim rozdala Rose při svém příchodu. Pomalu jsme procházeli mezi židlemi a přibližovali se k oltáři, od kterého se na nás již smála Rose, Alexova matka a oddávající. Přišli jsme k oltáři, Rose a paní Tribetová nám připnuly květ rudé růže na klopu saka a my se opět otočili k sobě. Chytli jsme se za ruce a už jsme jen čekali, až si budeme moci říct své 'ano'.

"Vážení přítomní sešli jsme se zde, abychom oddali..."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 21. února 2014 v 16:06 | Reagovat

Veľmi, veľmi pekné! Ako, úprimne, ja by som tiež stresovala na svojej svadbe takže sa vôbec nečudujem Phillipovi. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama